Aktuální případy, ve kterých se angažujeme
5. 9. 2023Aktuálně případ GLOCIN: Intenzivně monitorujeme situaci kolem společnosti GLOCIN Ltd. – pokud máte pohledávku za tímto dlužníkem nebo se cítíte podvedeni, neváhejte se na nás obrátit!
5. 10. 2023… historie se opakuje a jsou věřitelé i dlužníci opravdu nepoučitelní?
Aktuální novinky v kauze PREMIOT ZDE!
Proč máme zrovna v tomto případě pochybnosti o návrzích dlužníka na způsob řešení jeho úpadku?
Jak se poučit z jiných insolvenčních řízení a na co si dát pozor?
Je důležitější zájem věřitelů nebo zájem managementu dlužníka?
Jak zajistit co nejvyšší návratnost investic drobných investorů?
Proč je dobré dlužníkovi nedávat všechny dispozice s majetkem a tvrdě jej dozorovat?
Jaké jsou aktuální zkušenosti z jiných případů úpadků emitentů cenných papírů?
To jsou základní otázky, které člověka napadnou. Je mnoho otázek a pokud máte moji zkušenost, musíte se snad i pousmát, protože když čtete článek věnovaný dalšímu úpadku dlužníka, může se vám zdát, že jste se ocitl v minulosti, že toto už tady prostě jednou bylo. Konkrétně se jedná o aktuální vývoj v PREMIOT GROUP, jejich vyjádření a návrhy na způsoby řešení. Pokud máte zkušenost s jiným případem takového dlužníka, konkrétně s ARCA CAPITAL, a dáte si věci do souvislosti, můžete si opravdu připadat jako čtenář španě napsané komedie. Spíše tragikomedie.
Když si čtu vyjádření dlužníka, že advokátům se jedná jen o tahání peněz z něj a z jeho klientů, nemohu si nevzpomenout na dobu před dvěmi třemi lety. Jako bych se do ní vrátil a četl vyjádření pana Veliče a dlužníka ARCA. Použili kopírák nebo ta stanoviska píše stejný autor? „Premiot naopak obviňuje advokáty, že jen z investorů tahají peníze. A navrhuje řešit finanční problémy insolvenční reorganizací. Ta má být pro věřitele nejvýhodnější. A zároveň ponechává dlužníkovi větší kontrolu nad firmou než v případě konkursu.“ Tak to už jsem někdy slyšel, říkám si. Nemají ti dva pánové – Velič a Spodniak – stejného píáristu? Je opravdu možné, že po největším krachu několika dekád kterým ARCA nesporně byla, je tu další „adept“ a používá tato slova? Je to opravdu víra v sebe sama, rozdílnost situace tohoto konkrétního dlužníka nebo naivita, že si toho jeho investoři nevšimnou?
Moc bych přál věřitelům skupiny PREMIOT, aby to co jim nyní jejich dlužník maže kolem úst, byla pravda. Ovšem nezbavím se pachuti zkušenosti z doby před třemi lety. Nezbavím se pocitu, že se jedná o to stejné. V případu ARCA drobní věřitelé prohráli na celé čáře, věřili dlužníkovi a umožnili mu přesně to, co dnes pan Spodniak chce po těch svých věřitelích. U případu ARCA patrně byla velká šance na návratnost v řádu desítek procent, ale právě protože dlužník dostal takovou šanci, o kterou dnes žádá pan Spodniak, je výsledkem několikaletého procesu insolvenčního řízení to, že jsme stále na začátku. Jedinou skutečností je, že víme, že všichni dostaneme podstatně méně, než jsme mohli. Dostaneme úplné minimum.
Insolvenční zákon je zákonodárcem stále více směřován k možnosti reorganizace. Je předpokládáno, že dlužník, který svůj podnik dovedl do stadia úpadku, může sám přispět svým vedením podniku k tomu, aby došlo k ozdravení. Zákonodárce předpokládá, že takový reorganizační postup může být výhodný pro dlužníkovy věřitele, neboť jim zajistí větší návratnost z jejich pohledávek. Novela insolvenčního zákona, která patrně bude platit od příštího roku, by dokonce měla umožnit dlužnickou restrukturalizaci, která nebude veřejná tak aby nepoškozovala image dlužníkova podniku a jeho podnikatelský plán (nebude zveřejněná v insolvenčním rejstříku) a která bude postavená na dohodě s věřitelskou většinou. Jak insolvenční reorganizace, tak dlužnická restrukturalizace jsou instituty moderní a v západní Evropě často užívané.
Základní předpokladem je však dlužníkův seriózní záměr. V praxi v českém prostředí se těmto postupům budeme teprve učit a věřím, že jednoho dne to může být docela funkční model. Bohužel však aplikace „západních“ postupů v našem prostředí není všespasitelná. Žijeme totiž v zemi, ve které ne vždy platí západní standardy. Žijeme totiž v prostředí, ve kterém neplatí klasická dogmata. Dluhopis je na západě většinou opravdu dluhopisem. Investor, častokrát drobný investor, který naspořil finanční prostředky za dobu své dlouholeté práce v zaměstnání, si zakoupil dluhopis a udělal to s vidinou nějakého profitu, který mu to přinese. Má obdržet úrok a v nějakém domluveném časovém úseku mu má být jeho půjčka dlužníkem splacena i z hlediska vloženého nominálu investice.
Bohužel však dnes u nás slovo dluhopis a institut investice v rámci nákupu takového nebo podobného cenného papíru poněkud ztratilo svůj „šmrnc“. Ano, dluhopisy jako takové za to nemohou. To je dobrá a léty prověřená myšlenka, která zcela jistě mnohdy poskytuje funkční způsob financování na straně emitenta (dlužníka který si peníze půjčuje) a zároveň nabízí jednoduchý způsob investování pro ty, kdo mají zájem na tom aby jejich peníze pracovaly, byť oni sami žádný vlastní business nemají. Investoři do dluhopisů hledají prostě zajímavé zhodnocení, které bude výhodnější než kdyby peníze vložili na termínovaný vklad do banky. Korporátní dluhopisy však v České republice prochází toxickým obdobím. Téměř kde kdo je vydává a málokdo splácí. Lavina úpadků dlužníků z titulu dluhopisů byla spuštěna a investovat dnes do dluhopisu snad lze bezpečně jen v případě těch vydávaných samotným státem. A na ty se stojí fronty, jejich množství je omezené a výnos ne tak zajímavý jako u dluhopisů korporátních. Pomalu kdokoliv si dnes může nakreslit webové stránky, na ty nalepit fotky zajímavé spotřební elektroniky nebo „projektů“ které zcela jistě budou zaručeně výnosné a prostě skvělé, investujte do našich dluhopisů!
V takovém prostředí, v jakém žijeme, v prostředí které je „zamořeno“ emitenty dluhopisů o kterých lze mít pochybnost už v okamžiku když by si jejich klient udělal obyčejnou googlovou rešerši, je dosti obtížné se orientovat a věřit, že zrovna tento reorganizační plán je seriózní. Může to být totiž past! Seriózní záměr reorganizace totiž směřuje k maximálnímu výtěžku pro klienta a nemá problém upozadit „ego“ dlužníka. Jakmile to ego začne z návrhů dlužníka vystupovat do popředí, je to varovný signál. Neříkám, že každý dlužník chce svého investora primárně okrást, ale existují indikace při kterých je třeba se mít na pozoru.
Budeme-li vycházet ze zkušenosti, musíme být značně obezřetní. Zkušenost říká třeba toto. Před dvěma léty zkrachovala do té doby pověstná a neodolatelná skupina ARCA CAPITAL. Když její největší podnik šel do úpadku a hovořilo se o způsobu jeho řešení, mnozí z jejich drobných věřitelů nemohli uvěřit odborníkům z oboru, kteří tvrdě bojovali za okamžitý konkurs. Pravověrní drobní věřitelé věřili téměř bezmezně dlužníkovi a jeho managementu, protože to by „TEN pan VELIČ nikdy nedopustil, on to má přece spočítané!“ Ano, měl! Otázkou je, co v jeho početních rovnicích bylo tím kýženým výsledkem. Dnešní realita nám ukazuje, že zájem drobného věřitele to, patrně, nebyl. Ano, ARCA INVESTMENTS dostala od věřitelů dva roky času na to, aby připravila, představila a následně uskutečnila svůj reorganizační plán. Nejagilnější odborníci orientující se v insolvenčním oboru už tehdy bili na poplach a tvrdě deklarovali, že jediným správným řešením je konkurs, ve kterém bude managementu dlužníka odňato právo na dispozici s majetkem podniku, konkurs, ve kterém bude kvalitně oceněno a zpeněženo tak, aby prodejní ceny byly kalkulovány nejen s ohledem na aktuální okamžitou hodnotu majetku dlužníka a jeho projektů, nýbrž aby v takových cenách byl zohledněn i budoucí profit z dostavěných projektů, které však do konce nedotáhne už dlužník, ale nějaký investor, pro kterého bude zajímavé nakoupit a defacto se o budoucí profit s věřiteli dlužníka podělit. Výsledek a realita? Dva roky dlužník disponoval svým majetkem, došlo k promlčení lhůt pro zahrnutí majetku či zneplatnění některých právních úkonů, dva roky možnosti zametat stopy na Maltu či Kypr, dva roky po kterých bylo soudem konstatováno a „překvapenými“ členy prodlužnické sekty drobných věřitelů zjištěno, že reorganizační plán je postaven na vodě, že dlužník neposkytuje součinnost insolvenčnímu správci, nedává informace potřebné k naplnění reorganizačního plánu, nedává správci „klíče míchačky“ v podobě dispozice a informací o majetku podniků založených v dańových rájích do kterých dle analýz tekly peníze investorů z krachujících podniků ze skupiny.
Víra tvá tě uzdraví! Vymáhání pohledávek za dlužníky není možné realizovat v duchu víry, nejsme v kostele, ale na velmi tvrdém hřišti kde platí ostrá pravidla. A náš soupeř je vždy dobře připraven. Mimochodem má naše peníze – zdroje pro financování týmů právníků a PR managerů a má jich opravdu dost. Pokud se dlužník co emitoval dluhopisy dostane do stadia úpadku, buďme, minimálně řečeno, ostražití! Nejednejme v duchu víry v naše rozhodnutí že jsme investovali a věřili. Přiznejme si i možnost, že jsme byli buď rovnou podvedeni, nebo náš dlužník není takový podnikatelský génius jak v těch reklamních letáčcích a na webu.
Odvážím se tvrdit, že kdyby se v případě insolvenčního řízení ARCA INVESTMENTS dalo na začátku při hlasování věřitelů na rady těch zkušených insolvenčních bardů, kteří bohužel tehdy byli v menšině, měli by dnes drobní věřitelé vidinu alespoň desítek procent návratnosti ze své investice. Dlužníkovi se však podařilo získat přízeň většiny z věřitelských skupin a výsledek je nula. Nebo taková lepší nula – řádově jednotky procent, které možná za pár let investoři uvidí až nastane to, co nastat mělo už dávno – konkurs. Budeme-li spekulovat nad tím, proč v těch investorských skupinách které hlasovaly pro dlužníkovy návrhy vidíme mnohdy osoby jež dříve přímo s dlužníkem spolupracovaly, dojdeme k závěru, že buď byly zneužity, nebo, a to je horší varianta, to tak bylo v plánu od počátku. ARCA INVESMENTS a průběh jejího insolvenčního řízení je největší krach instituce půjčující si peníze na úrok od dob krachu INVESTIČNÍ BANKY. Analýza insolvenčního procesu tohoto dlužníka bude jednou odstrašujícím příkladem, o kterém se bude učit ještě po generace. Memento z insolvenčního řízení ARCA INVESMENT zůstane však i pro věřitele ostatních takových dlužníků. Už nikdy jim nebudeme tak věřit a důvěra se bude muset budovat postupně.
To vše přeneseno do roviny nových bankrotů různých korporátních dlužníků, kteří vybírali vklady na dluhopisy, směnky či jiné cenné papíry znamená jediné. Na straně věřitele se musíme naladit na stanici programové nedůvěry a prověřování. Důvěřuj ale prověřuj zde také neplatí. Z hesla zůstává jen to „prověřuj“.
Pokud tedy PREMIOT má seriózní zájem na své očistě a reorganizaci, zcela jistě mu nebude vadit, když se budeme ptát. Zcela jistě mu nesmí vadit, když si budeme prověřovat. A zcela jistě mu nesmí vadit, když nebudeme jen věřit, ale budeme hledat konkrétní důkazy toho, že to myslí vážně. S kalkulačkou v ruce a s ekonomy a právníky za zády.
Nastaveni však budeme na módu nedůvěry. Protože k tomu máme důvod. Tím důvodem je zkušenost!
Budeme se ptát stejně jako u dlužníka ARCA:
Není lepší prodat rozpracovaný projekt ale ne jen za cenu „železa“ ale i se zohledněním přidané hodnoty rozpracovaného projektu a jeho výsledku?
Není správnější projekty nechat dodělat někoho, kdo sám nedovedl své podnikání do úpadku?
Je lepším správcem takového podniku zkušený a kvalifikovaný insolvenční správce v konkursu (ne to není sprosté slovo, je to mnozdy záruka větší návratnosti pohledávek než kdy jindy) nebo dlužník, který svou odbornost již prokázal dostatečně?
Obecně totiž platí, že my nevěříme na sliby, ale na argumenty.
Pojďme společně prověřit, zda se jedná o jedno nebo o druhé!
Něco jiného je používat institut reorganizace v jakékoliv podobě na podnik, který něco vyrábí a má za sebou nějaké konkrétní výsledky, zaměstnance a historii a něco jiného je reorganizovat „jen“ špatně zorganizovanou schránku na peníze. Mým soukromým názorem je, že zákonodárce reorganizační novelou necílil na finanční skupiny typu ARCA či PREMIOT, ale spíše na opravdové a alespoň relativně fungující podniky.
Mějme úpadek dlužníka pod kontrolou! Sdružme se do velké skupiny drobných věřitelů tvořících jednu výraznou většinu a podrobme dlužníka tvrdému dozoru! Prověřme jeho aktivity z minulosti a zjistěme zda jeho sliby jsou reálné! Omezme jeho dispozice s majetkem, neboť taková dispozice dlužníka zpravidla v našich podmínkách vede k tomu, že s narůstajícím časem toho majetku nalezneme méně, nikoliv více! Přestaňme být věřící sektou dlužníka, ale jeho tvrdým oponentem, kterého musí přesvědčit argumenty a reálnými fakty! Pak, pokud se tak stane a přesvědčí nás, můžeme připustit reorganizační řešení.
To vše ale bude probíhat pod naší bedlivou kontrolou a za podmínky přesného, termínového a faktického dodržování toho, co si dlužník ve svém plánu ozdravení naplánoval!
Projekt PRO VĚŘITELE je nyní otevřen i pro investory PREMIOT GROUP. Mějme dlužníky pod kontrolou!